BODLINKA U NÁS

Ekovýchovný projekt Správy Krkonošského národního parku 

Již třetím rokem  Správa KRNAP nabízí možnost zapojit se do projektu, jehož hlavním cílem je pomoci malému ježkovi přečkat zimu a zároveň děti učit zodpovědnosti a kladnému vztahu ke zvířeti. 

Škole nebo oddílu, který se přihlásí do našeho projektu, Správa KRNAP poskytne:

 - úvodní přednášku o životě ježků s praktickými radami k péči o ježka

- zdravého, odblešeného a odklíštěného ježka, kterého si v přírodě nejlépe sami  

   najdete (ježek by měl mít pod 700 g) nebo v krajním případě dodáme nějakého z

   našeho útulku

- podrobné písemné pokyny k péči o ježky

- pro děti Deník našeho Bodlinky

- pro kolektiv ošetřovatelů ježčí samolepky

- pomoc při problémech, veterinární péči po celou zimu

- v případě nutnosti možnost převzetí ježka zpět do naší péče

Škola nebo oddíl zajistí:

 - vhodné prostředí a ubytovací prostor (ohrádka o rozměrech cca 2 x 1m, teplota min.

  10 °C )

- pravidelné krmení, čištění, vážení dle obdržených pokynů

- vedení ježčího deníku, popř. fotodokumentaci

- příspěvky o péči na web Správy Krnap

- jarní vypuštění

V České republice žijí 2 druhy ježků. Ježek východní častější na Moravě a ježek západní.

V přírodě žijící ježci mají cca 5000 bodlin, což jsou přeměněné chlupy a mezi nimi se prohání asi 500 blech !

Ježek východní – nemá tzv. brýle – tmavé pásky od čumáku k očím a jeho bodliny jsou po těle neuspořádané, je rozcuchaný všemi směry.

Ježek západní  - bodliny více uspořádané od předu vzad (je učesanější), má tzv. brýle

zdroj foto : Miloš Anděra

A teď něco o našem týmu. Ve škole máme 2 ježky, jeden je ve čtvrté třídě a

o toho druhého se staráme my – prvňáci(2008/2009)

Máme mezi sebou rozdělené služby tak, aby se na každého dostalo.

  1.A

Zatím se ho ještě někteří z nás bojí, bodliny jsou bodliny.

Je to kluk, jako buk. Pán z KRNAPu (D.Bílek) totiž říkal, že kluci mají pinďíka na bříšku a holky to mají všechno u sebe u zadečku.

Pracovně mu říkáme Pepa, konečné jméno mu teprve vybereme.

Tenhle domeček vyrobil náš pan školník.

 Ježek Pepa

Když jsme ježka dostali, byl čilý a veselý, vážil 700 g. Asi po týdnu usnul zimním spánkem a nechtěl už vůbec nic – ani jíst, ani chodit – nic. Začal ubývat na váze. Při kritických 450 gramech – asi po měsíci usilovného přemlouvání k jídlu – jsme podnikli rázná opatření a ježek se stěhoval ze studené chodby do teplé učebny v domnění, že ho probereme k životu.

Ale ježek spal vesele dál a nežral. Bylo nám líto, že nevidíme, jak si žije. Poslední týden asi cítí příchod jara ( i když venku mrzne ) a probral se a je z něho otesánek. Za týden přibral asi

130 gramů a nyní váží 630 g. Nejraději má kočičí masové kapsičky a jablko. Vůbec nechce suché granule.

Je roztomilý a je s ním legrace.

A co že to žákovské služby pod dohledem paní učitelky nebo asistentky o ježkovi všechno zjišťují ?

 - jeho aktivitu

- co žere a co nežere

- váží ho

- venčí ho na čerstvém vzduchu 

A víte, že už se nás skoro nebojí! V naší přítomnosti v klidu jí, prochází se, dá se pohladit, aniž by se stočil do klubíčka. Když se mu ale něco nezamlouvá, tak začne syčet a pozor – mohl by i kousnout. Proto jsme k němu kamarádští, a když vidíme, že se mu něco nelíbí, tak ho raději neprovokujeme. 

Poctivě vše hodnotíme a zapisujeme

             nerušit, obědvám

Koncem března dostali žáci prvních ročníků vzkaz od ježka. jelikož už umějí číst, tak si ho společně přečetli,a někteří uronili i slzičku,

„Ahoj děti,

nastal čas, abychom se rozloučili. Jsem moc rád, že jsem mohl být právě s vámi, protože jste se o mě moc hezky starali. Když jsem k vám přišel, byl jsem ještě malý a venku v přírodě bych přes zimu zahynul. Vy jste mě dobře krmili vybranými pochoutkami : salám, granule, maso,piškoty, jablko,mrkev.

Proto jsem hodně vyrostl a můžu se vrátit do lesa. Budu to mít ze začátku těžké, protože tam nikoho neznám a musím si sám hledat potravu : žížaly, brouky a jinou lesní stravu. Také si musím dát pozor na lišku, která by mě mohla ulovit. Ale já se zabalím do klubíčka a naježím své bodliny. Nesmím zapomenout, že se nemám procházet po silnici, ani kdyby tam byly ty nejlepší mouchy k snědku.Tak vám děkuju, držte mi palce a když se někdy potkáme, tak se na vás usměju.“

Pepo.

 Ještě než se uvidíme naposledy, tak se podívej na naše obrázky, které jsme ti nakreslili.

(výběr z kreseb žáků prvních tříd)

 Vypouštění Pepy do přírody :

 Tak Pepíku . Ahooooj !!!

ZIMA 2009/2010 – opět máme ježka.

Teď už jsme druháci, tak už víme , co a jak s našim „zimním spáčem“.Od toho loňského se ten náš současný liší tím, že výrazně víc roste, žere, ale není moc společenský.Stále utíká do domečku a nechce si s námi hrát. Holt noční živočich je noční živočich.

Řekli byste: „Ježek jako ježek!“

Ale chyba! Není Pepa jako Pufík! Mohli jsme srovnávat, protože jsme přezimovali ježka již podruhé. Ten letošní – Pufík - ani zdaleka nebyl jako loňský Pepa.

Péče o Pufíka byla stejná jako péče o Pepu. I letos jsme ho museli krmit, uklízet mu domek, vážit ho, česat, dopřát mu pohyb. Tentokrát jsme ježka umístili ihned do třídy – do tepla, aby nám neusnul zimním spánkem na začátku zimy jako ten loňský. Pufík se měl k světu. V jídle nebyl vybíravý, snědl vždy a všechno do posledního drobečku- masové konzervy, jablko, piškoty, rýže, kočičí granule. Až jsme mu museli trochu hlídat jídelníček, aby mu nebylo špatně. V prosinci vážil 670 g a v dubnu při vypouštění vážil už 890 g.

Horší to bylo s vážením a „hraním“, protože Pufík věděl, že je nočním zvířetem a proto nám nehodlal přes den nic předvádět. Kdykoliv jsme ho vyndali z domečku, ihned spěchal zpět. Někdy se nedal zvážit, jindy zase vyčistit domek. Prostě chtěl být doma a ve tmě. Že je čiperný, jsme poznali pouze podle toho, že přes noc zmizelo krmení, připravené noviny byly roztrhané, v domku rozházené misky a samozřejmě i ježčí bobky. Vadilo mu, že ho budíme, někdy nás kousl.

Vypustili jsme ho poblíž školy – to kdyby se chtěl vzdělávat. Už teď se těšíme na dalšího ježčího kamaráda.

 19.4.2010 – čas návratu do přírody. Sice jsou po ránu ještě přízemní mrazíky, ale potravy už je dost a dost.

Kam pak toho chudáčka asi  dáme, aby se mu dobře vedlo, nic ho nepřejelo a našel svoje kamarády,................

Kde je to nejlepší místo ?

Nebojte, já si nějaké najdu !

A už ho vidím,.........................